Jak probíhá psychiatrické vyšetření

Psychiatrické vyšetření se neliší výrazněji od jiného lékařského vyšetření. Zahrnuje dotazy na aktuální potíže klienta, odběr anamnézy, posouzení dalších případných nálezů, diagnostickou rozvahu a stanovení terapie.

K jednotlivým bodům:

Aktuální potíže neboli nynější onemocnění jsou to, proč k nám klient přichází. Aktuální potíže se skládají ze dvou částí – vyvolávající faktory a reakce klienta na ně. Vyvolávající faktory mohou být například onemocnění blízkého člověka, ztráta zaměstnání, stěhování apod. Někdy vyvolávající faktory neznáme, jako například u schizofrenie. Zde si je můžeme domýšlet. Na vině může být genetika, dále stres v dětství a dospívání, ten buď enormní jednorázový, nebo menší dlouhodobě se opakující (klima v rodině). Na tyto vyvolávající faktory pak dotyčný reaguje. Reakce vyplývá často z jeho osobnosti – někdo prožívá deprese, jiný úzkostné stavy, jiní klienti zase trpí poruchami spánku, záchvaty vzteku nebo dochází k rozvoji závislostí na alkoholu nebo jiných návykových látkách.

O pozadí aktuálních potíží nám může hodně napovědět anamnéza neboli předchorobí. Zde nás zajímá osobní anamnéza – s tím se klient léčí a léčil, jaké měl úrazy, operace, jestli trpí alergiemi, jaké bere léky, jestli kouří, pije alkohol… Zásadní je rodinná anamnéza – jak staří jsou jeho rodiče, jestli jsou zdraví, jaká měli zaměstnání v minulosti, jací jsou povahově, zda spolu vycházeli nebo se rozvedli, pokud ano, v kolika letech klienta… a jak to tento prožíval. Zajímají nás jaké sourozenci klienta, zda jsou zdraví, nebo zda je trápí nějaké potíže. Z hlediska rodinné anamnézy jsou také významné údaje o nemocích předků, například zda se “předává alkoholismus” v mužské linii apod.
V rámci anamnézy nás dále zajímá vzdělání klienta, jak mu to šlo ve škole, jakého dosáhl vzdělání, kde pracoval, jak mu to tam šlo. Důležité jsou i informace o vztazích, o manželství, o dětech.

Dalším krokem ve vyšetření je “objektivní” popis příznaků klienta (status praesens psychicus) – orientace, nálada, myšlení, vnímání, orientačně intelekt, paměť, osobnost, abychom jmenovali aspoň některé.

Na základě všech uvedených informací je pak stanovena diagnóza. Zde hraje velkou roli i délka trvání potíží.

Pokud není diagnóza zcela zřejmá, požádáme kolegu psychologa o psychologické vyšetření. To je většinou zaměřeno určitým směrem, například na posouzení paměti, osobnostních rysů, depresivity apod.

Pak přichází na řadu terapie. V psychiatrické ambulanci máme několik možností:
– bez nutnosti terapie – buď stačí pohovor v rámci vyšetření nebo s terapií ještě počkáme
– psychoterapie
– farmakoterapie (léky).

Obecně terapii pojímám tak, že pokud se má klientovi dařit lépe, než když ke mně přišel, je potřeba změna v životě. Vnější změně v životě však musí přecházet vnitřní změna. K této vnitřní změně je třeba podpory. Kdyby měl klient dostatek sebepodpory, nemusí chodit k psychiatrovi/psychologovi. Podporu můžeme dodat prostřednictvím léků. Například antidepresiva zlepší náladu, spánek, člověk nabere energii k tomu, aby udělal změnu v životě, změnil to, co mu přivodilo deprese. Podporu můžeme dodat i prostřednictvím psychoterapie… na rozdíl od léků je efekt této podpory trvalý většinou i po skončení terapie. Pokud klient nechce udělat ve svém životě změnu, i tak je možné pokračovat ve farmakoterapii nebo psychoterapii, ovšem bez větší šance na zlepšení životní situace. Tedy platí, že za své zdraví – i to duševní – odpovídáme z velké části sami a terapie bude mít pro nás takový přínos, kolik do ní vložíme energie.

Comments are closed.