Jak probíhá psychiatrické vyšetření

Jak probíhá psychiatrické vyšetření

Psychiatrické vyšetření se neliší výrazněji od jiného lékařského vyšetření. Zahrnuje dotazy na aktuální potíže klienta, odběr anamnézy, posouzení dalších případných nálezů, diagnostickou rozvahu a stanovení terapie.

K jednotlivým bodům:

Aktuální potíže neboli nynější onemocnění jsou to, proč k nám klient přichází. Aktuální potíže se skládají ze dvou částí – vyvolávající faktory a reakce klienta na ně. Vyvolávající faktory mohou být například onemocnění blízkého člověka, ztráta zaměstnání, stěhování apod. Někdy vyvolávající faktory neznáme, jako například u schizofrenie. Zde si je můžeme domýšlet. Na vině může být genetika, dále stres v dětství a dospívání, ten buď enormní jednorázový, nebo menší dlouhodobě se opakující (klima v rodině). Na tyto vyvolávající faktory pak dotyčný reaguje. Reakce vyplývá často z jeho osobnosti – někdo prožívá deprese, jiný úzkostné stavy, jiní klienti zase trpí poruchami spánku, záchvaty vzteku nebo dochází k rozvoji závislostí na alkoholu nebo jiných návykových látkách.

O pozadí aktuálních potíží nám může hodně napovědět anamnéza neboli předchorobí. Zde nás zajímá osobní anamnéza – s tím se klient léčí a léčil, jaké měl úrazy, operace, jestli trpí alergiemi, jaké bere léky, jestli kouří, pije alkohol… Zásadní je rodinná anamnéza – jak staří jsou jeho rodiče, jestli jsou zdraví, jaká měli zaměstnání v minulosti, jací jsou povahově, zda spolu vycházeli nebo se rozvedli, pokud ano, v kolika letech klienta… a jak to tento prožíval. Zajímají nás jaké sourozenci klienta, zda jsou zdraví, nebo zda je trápí nějaké potíže. Z hlediska rodinné anamnézy jsou také významné údaje o nemocích předků, například zda se „předává alkoholismus“ v mužské linii apod.
V rámci anamnézy nás dále zajímá vzdělání klienta, jak mu to šlo ve škole, jakého dosáhl vzdělání, kde pracoval, jak mu to tam šlo. Důležité jsou i informace o vztazích, o manželství, o dětech.

Dalším krokem ve vyšetření je „objektivní“ popis příznaků klienta (status praesens psychicus) – orientace, nálada, myšlení, vnímání, orientačně intelekt, paměť, osobnost, abychom jmenovali aspoň některé.

Na základě všech uvedených informací je pak stanovena diagnóza. Zde hraje velkou roli i délka trvání potíží.

Pokud není diagnóza zcela zřejmá, požádáme kolegu psychologa o psychologické vyšetření. To je většinou zaměřeno určitým směrem, například na posouzení paměti, osobnostních rysů, depresivity apod.

Pak přichází na řadu terapie. V psychiatrické ambulanci máme několik možností:
– bez nutnosti terapie – buď stačí pohovor v rámci vyšetření nebo s terapií ještě počkáme
– psychoterapie
– farmakoterapie (léky).

Obecně terapii pojímám tak, že pokud se má klientovi dařit lépe, než když ke mně přišel, je potřeba změna v životě. Vnější změně v životě však musí přecházet vnitřní změna. K této vnitřní změně je třeba podpory. Kdyby měl klient dostatek sebepodpory, nemusí chodit k psychiatrovi/psychologovi. Podporu můžeme dodat prostřednictvím léků. Například antidepresiva zlepší náladu, spánek, člověk nabere energii k tomu, aby udělal změnu v životě, změnil to, co mu přivodilo deprese. Podporu můžeme dodat i prostřednictvím psychoterapie… na rozdíl od léků je efekt této podpory trvalý většinou i po skončení terapie. Pokud klient nechce udělat ve svém životě změnu, i tak je možné pokračovat ve farmakoterapii nebo psychoterapii, ovšem bez větší šance na zlepšení životní situace. Tedy platí, že za své zdraví – i to duševní – odpovídáme z velké části sami a terapie bude mít pro nás takový přínos, kolik do ní vložíme energie.